You are using an outdated browser. For a faster, safer browsing experience, upgrade for free today.

Dobrý den,

Vítám Vás na mých webových stránkách.

Najdete tu informace o knížkách, recenze i další texty.

Knížky si zde můžete i zakoupit.

Většina mých povídek vypráví o každodenním životě, o mezilidských vztazích, o láskách, touhách i zklamáních a snaží se přitom nahlížet pod povrch věcí. Hrdinové povídek se ocitají v situacích, kdy zjišťují, že nějakým způsobem uvízli, že život na ně klade větší nároky, než čekali a jejich vztahy jsou křehčí a povrchnější, než si mysleli.

Doufám, že Vám moje texty budou blízké a že v nich objevíte kousek sebe i svého světa v zajímavé perspektivě.

Děkuji Vám za návštěvu a přeji hezké čtení. Jana Trhlíková

Muž, který zprůhledněl

Muž, který zprůhledněl


Povídky o křehkosti a nesamozřejmosti vztahů, o touze a hledání štěstí a jistoty v každodenním světě.

Autorka v souboru patnácti povídek vypráví o láskách a rozchodech, nejistotě i nesplněných očekáváních, o rodinných tajemstvích, zradách i zraněních, které se vzájemně uštědřujeme.

O mně

Narodila jsem se v Praze v roce 1964. Svoji první „knížku“ jsem začala psát v deseti letech, do linkovaného sešitu. Měla jsem představu, že děti dětem nejvíc rozumí, a proto je jasné, že právě já dokážu dát do své dětské knížky „TO NĚCO“ co dospělí už nemají, co na cestě životem někde ztratili. Smutnou pravdou je, že jsem se po několika kapitolách ztratila i já sama a dnes už netuším, co to „NĚCO“, pro moje tehdejší desetileté JÁ tak zásadního, vlastně znamenalo.

Pak následovalo studium gymnázia, po kterém mě život nasměroval na Vysokou školu ekonomickou v Praze a později do státní správy. Práce, ve které bylo největší ctností fungovat rychle a přesně jako dobře namazané kolečko mě příliš nenaplňovala, a tak jsem se rozhodla pro změnu a přihlásila se k dálkovému studiu Sociologie na Filozofické fakultě UK. To jsem ukončila bakalářským stupněm. V současné době se věnuji se výzkumu absolventů, trhu práce a předčasným odchodům ze vzdělávání.

V rámci své profesní činnosti publikuji řadu odborných textů i článků (nakladatelství SLON, Učitelské noviny a další).

Možná je to právě přemíra exaktní statistiky, tabulek a grafů, které ve mně znovu probudily touhu psát a moct si přitom bohapustě vymýšlet. A tak jsem se po letech vrátila ke svému dětskému snu. Od roku 2011 jsem se zúčastnila se svými povídkami řady literárních soutěží a získala v nich různá ocenění. Některé z povídek vyšly v omezeném nákladu ve sborníku ze soutěží, případně byly vyvěšeny na webových stránkách pořadatelů. V roce 2015 jsem prošla kurzem psaní a zapojila se do literárního sdružení Druhá múza. V rámci tohoto sdružení jsem publikovala několik textů v povídkových sbírkách Zbláznit se nevadí (Beletris, 2016) a Když nebe zebe (Petr Nazarov, 2017). V roce 2017 jsem se s jednou povídkou také probojovala do sborníku Jindřichohradeckého textíku nakladatelství Epika.

Úspěchy v soutěžích a příznivé reakce porotců i publika mě nakonec vedly k rozhodnutí vydat oceněné povídky knižně, a tak v roce 2019 spatřila světlo světa první knížka - sbírka povídek Muž, který zprůhledněl vydaná v nakladatelství Klika.

Muž, který zprůhledněl

Muž, který zprůhledněl

Povídky o křehkosti a nesamozřejmosti vztahů, o touze a hledání štěstí a jistoty v každodenním světě.

Autorka v souboru patnácti povídek vypráví o láskách a rozchodech, nejistotě i nesplněných očekáváních, o rodinných tajemstvích, zradách i zraněních, které se vzájemně uštědřujeme. Hrdinové se ocitají na křižovatkách, kdy zjišťují, že v životě nějakým způsobem uvízli, že jejich vztahy jsou povrchnější a někdy i krutější, než doufali, hledají možnosti nových začátků.

Povídky, někdy vážné a jindy ironické, osloví čtenáře svou emocionalitou i překvapivou pointou. Jejich kvalitu ilustruje i skutečnost, že řada z nich získala ocenění v některé z literárních soutěží.

Autor: Jana Trhlíková
Rok vydání: 2019
Nakladatelství: Klika
Počet stran: 152
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-88298-34-2

Cena: 110 Kč

Ke Čtení

K ceně bude připočítáno dopravné a balné.

Zbláznit se nevadí

Almanach povídek třinácti českých autorek volného sdružení „Druhá múza“ přináší povídky reflektující současnost a vybízející k zamyšlení.

Některé z krátkých příběhů jsou laděné poeticky až zádumčivě melancholicky, jiné tragikomicky nebo ryze humorně, v části z nich nechybí lehce fantastické prvky, jiné zůstávají přísně realistické. V každém případě však z různých úhlů reflektují žhavou současnost a přemýšlivější čtenáře určitě vybídnou k tomu, aby si začal klást množství třeba i mírně znepokojivých otázek o životě, vesmíru a tak vůbec…

Autor: Kolektiv autorů sdružení Druhá múza
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Beletris
Počet stran: 104
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-7520-074-7

Cena: 90 Kč

Ke Čtení

K ceně bude připočítáno dopravné a balné.

Zbláznit se nevadí
Když nebe zebe

Když nebe zebe

Soubor 25 krátkých autorských povídek sdružení „Druhá múza“ vypráví o životních ztrátách a nálezech.

Některé povídky jsou poetické a zadumané, jiné drsně realistické a další lehce tajemné. Všechny dohromady ale dávají čtenáři možnost zakusit šíři a různorodost pocitů, když „nebe zebe“.

Autor: Kolektiv autorů sdružení Druhá múza
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Petr Nazarov
Počet stran: 175
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-906335-4-4

Cena: 90 Kč

Ke Čtení

K ceně bude připočítáno dopravné a balné.

Seznam povídek a soutěží

  • Muž, který zprůhledněl – Literární Proseč Terezy Novákové 2011, 2. místo
  • Přetlačovaná – Literární Čáslav, 2012, hlavní cena
  • Zamrzlá – Literární Čáslav, 2013, čestné uznání
  • Bouračka – Trutnovský drak, 2014, 3. místo
  • Hodná holka - Literární Proseč Terezy Novákové, 2014, 3. místo
  • Intuice – Literární Vysočina, 2014, 3. místo
  • Uťápnutý muž- Literární Čáslav, 2014, čestné uznání
  • Výběrová slepota – Literární Varnsdorf, 2014, 2. místo
  • Drsný mezičas – Karlovy Vary, 2015, 1. místo
  • Dárek – Trutnovský drak, 2015, 3. místo
  • Štvanec – Literární Vysočina, 2015, 2. místo
  • Střídavá péče – Literární Čáslav, 2015, čestné uznání
  • Budižkničemu – Karlovy Vary, 2015, cena poroty
  • Rodinné tajemství – Jindřichohradecký textík, 2016, vydáno v souboru ze soutěže nakladatelstvím Epika
  • Minulost v černém rámečku – Čelákovice, 2016, čestné uznání
  • Dobrá rada nad zlato - Literární Vysočina, 2017, 2. místo

Ohlasy

Ke Čtení

Když pravda bolí

(ze sbírky „Když nebe zebe“)

Celý její život byl lež. Lež jak věž. Vznášela se v podivném vzduchoprázdnu. Myšlenky zmateně vířily a zasuté podprahové vzpomínky vybublávaly nahoru. Netušila, jestli jsou skutečné. Třeba si je všechny vymyslela. I to je prý možné. Falešný život, falešné vzpomínky. Zadívala se přes bílé panelákové okno. V protějším domě zrovna někdo rozsvítil. A v mozku blikla vzpomínka. Na cizí okno, cizí ulici a pocit, že nerozumí vůbec ničemu. Stejný jako teď. Ale kdoví. Možná si i tohle vymyslela.

„Mám pro tebe překvapení. Schovávala jsem si ho pro tuhle chvíli,“ obrátila se na ni mamka rozechvěle.

Lehký život štvance

…Měňavka. Ta přezdívka se k ní hodila. Měnila se každou vteřinu, jak lesklá kapka vody, nekonečný povrch odrážející všechno kolem. Dívala se tiše, poslouchala pozorně, přikyvovala s přivřenýma očima. Ale cítil to z ní. Číhala na chybu, vážila, hodnotila. Jen si to zatím nechávala pro sebe. Věděl, že se musí snažit, dát do toho všechno. Žádné plané žvásty. Nesmí dopustit, aby se mu vysmála…

Zamrzlá

… Bála se, že se něco stane. Bála se, že se nestane nic. To byl ten pocit. Divný a nepříjemný ve své protichůdnosti. Přepadl ji cestou z práce. Čerstvě posekaná tráva kolem žlutě natřené Billy štiplavě voněla. Veselou letní oblohu s mráčky překřížilo letadlo. S vypouklým břichem a lesklými křídly namalovalo stín na pusté panelákové prostranství. Právě v té chvíli Monika ucítila podzim. V jediném nadechnutí, v lehoučkém závanu vzduchu, možná vlhkém a plesnivém, ale nejspíš prostě jen jiném. Přišel k ní. Schovaný, zakuklený v pohodovém letním odpoledni. A přinesl smutek. Známý, pravidelný smutek. Připomenutí času, který běží, urputně a neodvolatelně, i když náš život stojí. Tak banální. V trávě cvrkali cvrčci. A za chvíli budou Vánoce…

Přetlačovaná

… „Tak do kdy mi to odevzdáte?“ zeptala se Klára ostře a podrážděně. Bylo to nepochopitelné. Nemohl uvěřit, že se tímto tónem obrací právě na něj. Nejspíš si myslela, že už to má ve svých rukách. Konečně. Všechno bude lepší. Celý svět bude lepší. Věděl, že je to klam. Nový svět nepřijde s ní, stejně jako ten starý neodejde s ním. Nestihne skoro nic. Stáří si pro ni přijde. Dřív, než si myslí. Stejně jako pro něj. Její prsty zamrzlé těsně nad klávesnicí notebooku netrpělivě vyčkávaly, až dostanou pokyn k úderu. Oči za hranatými obroučkami si ho měřily přísně a tvrdě. Zdála se celá tvrdá. Úhledně, krásně tvrdá. Jenže na něj už to nezabíralo…

Výběrová slepota

… Otočil se na ni. Pak na její obraz v zrcadle. Čekala, že ji pozdraví. Usměje se. Nic z toho se ale nestalo. Dívala se přímo do očí svého manžela, známých, modrých, mírně unavených očí. Nebylo v nich nic, ani náznak poznání, sebemenší záblesk. Jako by narazil na hustou, šedou, nezajímavou mlhu. Strašně nezajímavou. Tehdy poprvé si uvědomila, že ji prostě nevidí. Že se její obraz na jeho sítnici vůbec nepromítá. A poprvé se začala bát…

Intuice

… Opřel ji o strom. Tisíciletý dub. V dálce svítily pravidelně rozmístěné body světelného bludiště. Pak ji políbil. Jen tak lehce. Teplou dlaní se dotknul jejího stehna. Cítila, jak hřeje i přes šaty. Lehce látku odhrnul. Ruka pomalu stoupala vzhůru, jak oddělená od těla. Obrysy štíhlých prstů zlehka svíraly kůži. Nebylo v tom nic zvláštního ani nečekaného. Nepřemýšleli. Vedeni instinkty, osvobozeni, věděli, co se musí stát. Mezera v její duši potřebovala zacelit. Bylo to tak přirozené, jako svět, který náhle stál při ní. Kůra stromu byla drsná, ale teplá, celý strom dýchal s nimi, ovíval ji větvemi. Nakonec jí políbil na čelo. Ochranitelsky. Byl konec. Neměli vůbec nic společného, jen tuhle chvíli. Mlčeli i cestou zpátky. Vedl jí znovu parkem. Nebe nad ní bylo lehké, nevážilo nic. Hvězdy, jak přátelské tečky, proplouvaly kolem, vznášely se, stejně jako ona. Připadala si krásná. Proměněná. Vešla do sálu, temného, hlučného, plného kouře a potu. Vstoupila dovnitř a svítila. Prachem hvězd. Ulpěl na ní, na čele i na duši…